Kostel sv. Štěpána a zvonice

aneb o zvonech vzhůru nohama

Turistické informace Otevírací doba, vstupné, kontakt

Do Verony se jezdí kvůli Romeovi a Julii; Kouřim láká turisty na Štěpána a Marii. Ne, nejedná se o postavy osudové milostné tragédie ani o místní přeborníky v tom či onom oboru. Štěpán a Marie jsou barokní zvony – poslední dva z pěti, které kdysi vyzváněly z kouřimské zvonice daleko do okolí. Na zvonech je zajímavé, že jsou zavěšené vzhůru nohama a do pohybu se uvádějí šlapáním na pedály. Podobnou raritou se v Česku může chlubit jen zvonice v Rovensku pod Troskami.

Krypta sv. Kateřiny

Úchvatná silueta kostela a osamoceně stojící zvonice přitahuje historie-milovné návštěvníky Kouřimi už zdálky. Historická atmosféra, rozlévající se po celém náměstí, je v jeho jihovýchodním rohu obzvlášť koncentrovaná. Jen škoda, že je kostel přístupný pouze jednou týdně – vždy v sobotu v 13:00, 14:00 a 15:00 hodin. Byť jsou objekty pěkné i zvenčí, skutečná nádhera se skrývá uvnitř. Patrně turisticky nejvděčnější prostorou kostela je krypta sv. Kateřiny s hvězdicovou osmibokou klenbou, která se zvedá nad zdmi, ozdobenými malbami starými víc jak půl milénia. Gotická výmalba, znázorňující Umučení sv. Kateřiny, byla v letech 1999 až 2006 restaurována. Klenba krypty je jediná svého druhu na kontinentální Evropě.

Historie kostela a zvonice

Dějiny kouřimského kostela sv. Štěpána sahají do doby vzniku královského města. Raně gotický chrám vyrůstal od poloviny 13. století; po roce 1270 byly dokončeny chrámové lodě a na počátku 14. století už na Kouřim shlížely kostelní věže. Jedna z nejvýznamnějších památek raně gotické architektury v Evropě vznikla díky královské huti. Další stavební práce zde byly započaty asi o dvě století později, kdy se kostel dočkal pozdně gotické přestavby. Ve středověku sloužila svatyně jak Bohu, tak světským účelům. Kouřimský kostel zažil důležitá jednání městské rady i vážné, tiché chvíle, v nichž poslové uctivým hlasem předčítali panovníkovi zákony.

Další osudy kouřimského kostela nepřipomínají procházku růžovou zahradou. Za třicetileté války byl chrám výrazně poničen; řádila a loupila zde švédská i císařská vojska. Následné požáry si vyžádaly většinu cenného gotického a renesančního mobiliáře, jehož prach zmizel v suti ze zřícené klenby a obou věží. K opravě svatostánku se dlouho nikdo neměl. Teprve v roce 1744 byl kostel obnoven a vybaven v tehdy moderním barokním stylu. „Inovace“ se nelíbila architektům, kteří v 19. století, kdy byl znovuobjeven historický význam památky, dostali rekonstrukci kostela na starost. V letech 1876 až 1877 přišla nazmar celá řada barokních detailů, které musely ustoupit historizujícím prvkům. Snad největší škoda je zbarokizovaného západního průčelí, které bylo sneseno a nahrazeno nepřesvědčivou středověkou rekonstrukcí. Na počátku 20. století byl interiér svatostánku nově vymalován. Z této doby pochází dnešní podoba kostela.


Renesanční zvonice, která stojí osamoceně kousek od kostela a důstojně shlíží na turisty, odpočívající v příjemných kavárnách na náměstí, získala původní podobu po opravě roku 1992. Pochází z první poloviny 16. století a renesanční vzhled jí vdechl italský mistr Filip. Po staletí se o církevních svátcích z jejích útrob rozeznívají zvony, zavěšené atypicky srdci vzhůru.