Hradiště Stará Kouřim

aneb jak to bylo s Praotcem Lechem

Zeptáte-li se běžného Čecha, kdo založil jeho zemi, bez váhání vám odpoví, že Praotec Čech. Bájná historka o tom, kterak postarší, moudrý vladyka vylezl na Říp, poskládal unavené údy na jeho kulatém vrchu a prohlásil, že „zde je země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající“, zlidověla už dávno. Málokdo však tuší, jak to bylo dál s jeho bratrem Lechem, kterého někteří kronikáři zmiňují jako člena Čechovy družiny. Proslýchá se, že se Lech devět let poté, co s bratrem objevil přednosti úrodných středních Čech, vydal na další cestu na východ. Protože však měl se svými blízkými dobré vztahy, slíbil, že se usadí nedaleko, aby jeden druhému mohli v případě nouze přispěchat na pomoc. Zavázal se dát třetího dne od odchodu znamení. Prý tam, kde se zabydlí, zapálí velký oheň a bratři a sestry mají vylézt na Říp, aby spatřili, kde je Lechova nová domovina. Jak kníže řekl, tak se stalo. Inu třetího dne se Čech se svou družinou vydal na Říp a spatřil hustý dým, valící se z nedaleké doliny. Právě podle toho kouře dostala Kouřim – nové sídlo Lecha – své jméno. Na legendárního knížete zůstala ve Staré Kouřimi vzpomínka. Nachází se tu tzv. Lechův kámen – výrazná rulová skalka, na níž prý unavený Lech odpočíval. Kámen byl v předkřesťanských dobách využíván jako obětiště, za temného středověku zde upalovali domnělé čarodějnice.

Historie Staré Kouřimi

Avšak zapomeňme na Lecha a vydejme se po stopách archeologických vykopávek. Nejstarší doložené osídlení na Kouřimsku se datuje do mladší doby kamenné, tedy asi čtyři tisíce let zpátky. O dvě tisíciletí později už zde existovala hrazená osada. Jak šel čas, střídaly se zde kultury unětická, středodunajská mohylová, knovízská i bylanská. Svou stopu zde zanechali Keltové i Germáni. Stará Kouřim je však nejtěsněji spjata se Slovany, kteří ji objevili již na počátku 7. století, a s rodem Zličanů, který se do dějin zapsal díky knížeti Radslavovi. Ten svedl osudný boj s Václavem – avšak prohrál. Nebýt této porážky, třeba by dnes davy zahraničních turistů mířily namísto do Prahy do Kouřimi. To zde by bylo hlavní město, po staletí opěvované a hýčkané! Ale že bitva u Žitomíře (dnešní Štolíř) dopadla, jak dopadla, Stará Kouřim pomalu ztrácela věhlas. Hradiště definitivně zaniklo roku 995, kdy byl sjednocen český stát. Na místo někdejší slovanské osady se dnes vrací zvědaví turisté.

Střed Evropy

Starou Kouřim, jíž dominuje barokní kaple sv. Víta z roku 1724, vyhledávají cestovatelé především kvůli středu Evropy, který se nachází nedaleko od Lechova kamene – asi 300 metrů severovýchodně, u silnice na Svojšice. Podobnou raritou se přitom chlubí také například Litevci nebo Ukrajinci. Obyvatelé Kouřimi při sporech o „pravosti“ středu argumentují tím, že právě v těchto místech prý leží průsečík patnáctého poledníku východní délky a padesáté rovnoběžky severní šířky. Toto místo je astronomicky velmi významné. Právě odsud je přesně měřitelný tzv. pravý sluneční čas, jímž je vymezeno středoevropské časové pásmo.

Zapomenuté popraviště

Ve východní části Staré Kouřimi se rozprostírá třpytivá hladina Libušina jezírka, původně přírodní nádrže, upravované v polovině 9. století. Historie místa je dlouhá a temná. V době největší slávy Hradiště zde bylo nejvýznamnější pohřebiště. Archeologové tady kromě vykopávek z hrobů našli základy primitivní sakrální stavby staré víc než tisíc let. Ani ve středověku se tato místa nezbavila ponuré atmosféry a duší mrtvých. Nedaleko jezírka bylo vztyčeno popraviště se šibenicí a smrt zde provinilci nalézali až do roku 1783, kdy Kouřim ztratila hrdelní právo. Ne nadarmo se nedalekému rybníku, který je pozůstatkem zdejší rybniční soustavy z 15. a 16. století, říká Strašík.